Rané baroko a doba třicetileté války (cca 1600 - 1648)
V tomto období se klade se důraz na pohodlnost a zároveň na eleganci. Uvolněnost zde hrála roli zejména díky předchozímu přísnému španělskému stylu, který přetrvával v Evropě až do konce 17.století (španělský oděv s okružím).
Nejvíce se rozšířil vliv z Francie a móda zvaná a´la mode.
Pánský oděv a Dámský oděv
Zleva:
Anonym, Kavalíři a dáma na procházce městem (tapeta na zámku Mnichovo Hradiště)
Karel Škréta, Podobizna matematika s chotí, před r.1640.
Pánský oděv
Pánská móda je v této době hodně ovlivněna módou vojenskou, nejen proto, že v této době probíhá třicetiletá válka.
Vojenský oděv třicetileté války působí přímo kavalírsky. Neakcentuje tolik vojácký charakter, ale dbá spíš o uhlazenost, jemnost. Oděv je vyobrazen většinou jako rozevlátý, uvolněný a rafinovaně aranžovaný.
Oděv vojáka nemá výztuže ani vycpávky, zato se na něm objevují prostřihy, rozparky.
Je vyroben z lehkých a měkkých vlněných ale i hedvábných látek a látky jsou často hodně barevné.
Na většině vyobrazení mají muži široký klobouk, asymetricky přehozený plášť, aranžované šerpy.
Zleva:
Frans Hals, Holandský kavalír, 1624
Anonym, Albrech z Valdštejna, kolem 1629
K.Kaulfersch, Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, asi 1626, zámek Frýdland
Anthonis van Dyck, Karel I.Anglický na lovu, 1635
.
Části pánského oděvu:
Spodky
Košile
Košile je viditelnou součástí oděvu, často velmi efektním doplňkem.
Košile kouká z rukávů kabátců, které jsou rozšířené. Je tedy nutné, aby byla košile hodně nabraná, zejména v oblasti rukávů. Látka košile musí být objemná, aby vyplňovala svrchní rukávce.
U krku je doplněna límcem, který je přeložený a položený na ramena. Nejčastěji je plátěný a doplněný krajkou, nebo také celokrajkový. Objevují se také límce nařasené, které připomíná nenaškrobené okruží.
V Čechách se v této době nosí speciální varianta a to límec čtverhranný, plátěný či krajkový, který si přisvojili muži i ženy.
Pánský přeložený límec je doplněn o stužku, jíž se límec vpředu svazuje, nebo žabó (fr.jabot, něm.hemdkrause), což byla nabíraná ozdoba z jemného plátna nebo krajky, která zakrývala zapínání košile.
Límec je zpočátku hodně široký, postupně se zmenšuje, ustupuje módě dlouhých kadeřených vlasů. Ležatý límec byl našitý do úzkého pásku.
Košile má manžety, podobně přeložené a ozdobené jako límec.
Manžety i límce bývaly vypracovány jako samostatné kusy a nebyly součástí košile. Nejčastěji byly šité z rovných pruhů látky a do potřebného tvaru se skládaly pomocí malých skladů.
Krajky bývaly budto šité, nebo paličkované. Našívaly se na okraje límců a manžet.
Kabátec
Pas kabátce není výrazný. Šosy se postupně prodlužují. Střihově zůstává podobný předchozímu období.
Kabátec je volnější. Rukávy jsou rozšířené.
Zleva:
Červený kabátec 1610 - 1620
Žlutý kabátec 1610 - 1625
Kalhoty
Kalhoty se prodlužují ke kolenům, jsou měkké a někdy u kolena těsně upjaté, jindy lehce nařasené.
Postupně mizí přivazování kalhot spoustou stužek a jsou v pase vpředu zapnuté, vzadu opatřené dírkami, jimiž je provléknuta tkanice, která dovoluje kalhoty v pase pevně stáhnout a začínají se ke kabátci přichytávat jen háčky.
Poklopec je dvojitý a je prakticky neviditelný, široký od boku k boku, kde se v pase na obou stranách zapíná.
Punčochy
Nejsou viditelné a to díky vysoké obuvi a delším kalhotám. Obvyklé jsou punčochy hedvábné, ale mohly být i lněné a plátěné se nosily především k botám, kde se vrchní ozdobený lem ohrnul dolů. Nejvíce se používaly punčochy bílé. Punčochy nejsou v této době ještě tolik přiléhavé, jako tomu bude později. Ale vyskytují se také takové, které mají šněrování v oblasti kotníku, nejčastěji ve švu, tak aby se dala punčocha dobře nazout a přiléhala.
Plášť
Plást tvoří nezbytnou součást oblečení. Může být krátký jen ke koleni či nad koleno, ale může být i prodloužený. Aranžuje se většinou asymetricky na jedno rameno a je bezrukávový.
Způsobů aranžování pláště bylo nespočet.
Klobouk
Široký, měkký, tvarovatelný, jehož krempu je možné libovolně zvedat a klopit vpředu, vzadu, vpravo i vlevo. Zdobil se peřím, liščím ohonem apod.
Klobouk charakterizoval svého majitele.
Obuv
Nízká obuv velmi ustoupila, ale nezmizela úplně. Přednost dostávají vysoké holínky s širokou, často přehnutou manžetou a jejich špička je hranatá. Mají zvýšený, šikmo seříznutý podpatek.
Nízká obuv byla tvarově podobná, ozdobená vpředu širokým jazykem a přezkou či stužkovou rosetou.
Úprava vlasů
Nejčastěji tmavé, zdánlivě neupravené a nakadeřené vlasy doplněné dlouhým úzkým knírkem nad horním rtem, event. malou, upravenou bradkou.
Z hlediska územního je zde patrný menší vliv a´ala módy na Rakouský a Španělský dvůr. Tam muži přejímají pouze zúžené kalhoty ke kolenům a používají menší a pohodlnější límec (zvaný golilla). Gollilu tvoří nevelký zdvižený límec, vyztužený lepenkou a potažený černým nebo bílým plátnemči taftem. Přes ní se nosil další límec zhotovený z jemného a vyšívaného plátna (nazývající se Valona).
Výrazně se odlišuje i Holandsko. Zde se vyskytovala a´la móda, ale zároveň politicky i tzv.regentská móda, která se odlišovala od a´la módy střízlivostí a použitím většinou černé barvy. Vedle nedlouhého pláště španělského typu k němu muži nosili poměrně široké a dlouhé kalhoty ke kolenům označované jako reingraf či rhingrave. Celé oblečení bylo černé, včetně kabátce, punčoch i klobouku. Klobouk byl zvýšený s neširokým okrajem. Oděv byl zvýrazněn pouze bílou košilí a přeloženým límcem.
Silueta byla hodně volná, součásti oděvy byly šity z velkého množství látky a zakrývala celou postavu.
V Anglii se vyskytují tzv.puritáni, jako političtí odpůrci dvora a extremisté v protestantské víře a ti odmítali krajky, stuhy. Místo dlouhých nakadeřených vlasů nosí tzv.kulaté hlavy – účes z rovných, krátce střižených vlasů. Nosili černý soukenný kabát a kulatý plstěný klobouk.
Dámský oděv
Ženský oděv samozřejmě koresponduje s pánským oděvem.
Od 20let 17.století se uvolňuje silueta těsně vypasovaného živůtku a vyztužené sukně.
Poté má živůtek nadále vpředu vybíhající špičku, ale už pouze tvar živůtku prodlužuje. Zároveň pas živůtku je často posazen výš, než přirozený pas dané dámy a celá linie se uvolňuje.
Vrstvení
Spodky
Punčochy
Košile
Korzet
Spodničky
Spodní šaty
Vrchní šaty
Spodky
(střih na www.kostym.cz a střihy dochovaných oděvů)
Spodničky
Většinou se nosily tři až čtyři spodničky a každá měla svůj název a význam. Tak, aby dostatečně podepřely svrchní sukni. Šitá je většinou z rovných nezúžených kusů látky a v pase pak nařaseny. Nejvíce se spodničky řasily na bocích a vzadu a zavírají se vzadu.
Punčochy
Punčochy byly pletené nebo šité. Pletené mohly být buďto ručně nebo strojově. Mohly být lněné, bavlněné nebo hedvábné.
I pletené punčochy se mohly vyrábět jako šité, tedy střižené a sešité k sobě.
Z vlněné látky se punčochy používaly především v zimě. Ale mohly být také plátěné pro prostější lid, nebo plstěné, kožené.
Punčochy nejsou v této době ještě tolik přiléhavé, jako tomu bude později. Ale vyskytují se také takové, které mají šněrování v oblasti kotníku, nejčastěji ve švu, tak aby se dala punčocha dobře nazout a přiléhala. Barevně vynikala barva bílá.
Punčochy se připevňovaly pod kolenem podvazky, které mohly být jako stuhy nebo pruh látky a ta mohla být omotána i několikrát dokola. Podvazky se zdobily střapci, krajkami apod.
Košile
Košile se nosila pod korzetem. Střih lze najít na www.kostym.cz v oddílu Střihy dochovaných oděvů. V oblasti rukávů je nutné mít hodně látky, tak aby mohly být bohaté a nařasené. Košile je nabraná jak ve výstřihu, tak na zápěstích. Byla zdobena krajkou nebo výšivkou.
Košile mohla být lněná, hedvábná i bavlněná.
Manžety se nosily kornoutovité nebo zcela rovné a připevňovaly se na živůtek našpendlením či přistehováním. Původně se připevňovaly ke košili, ale následně tomu bylo i přímo k rukávu živůtku, což bylo mnohem praktičtější. Manžety je pak nutné naškrobit.
Korzet
Ženy si mohly zvolit, zda budou mít korzet samostatně nebo zda budou mít živůtek vyztužený. Tvorba korzetu je složitější záležitost. Samostatným korzetům se budeme věnovat v samostatné kapitole.
Spodní šaty
Spodní šaty se skládají ze sukně a spodního živůtku. Počítejme se zvýšeným pasem. Živůtek může mít šůsky, není však zřejmé, kolik. Šněrovat se mohl vpředu a byl pak opatřen vsadkou, tedy krytím šněrování. Zapínat se ale mohl pravd. i vzadu. K živůtku se pravd. připojovaly rozměrné balónovité rukávy vyskytující se od poloviny 20.let 17.století. Tyto rukávy mohly být jak v celku, tak prostříhávané. Prostříhávanými rukávy byl vidět spodní oděv a stahovaly se nad loktem. Někdy se daný rukáv ušil vcelku a až následně byl prostříhán, jindy byl sešit ze samostatných pruhů, které byly u zápěstí zúženy a sešity.
Spodní sukně měla více variant. Mohla být i s vlečkou. Nabraná byla většinou po stranách a vzadu a napodobovala sukni svrchní. Bývá ušita z rovných pruhů látky a měla by být zapínána vzadu. Sukně se pak k živůtku připevňuje, což bylo s ohledem na zvýšený pas nezbytné.
Svrchní šaty
Ty se oblékají přes spodní šaty. Živůtek má opět zvýšený pas a mívá širší ramenní průramky, aby tudy prošly objemnější spodní rukávy. Vrchní rukávy mají vpředu rozparek a končí u loktů. Přední živůtek se obvykle připevňoval ke spodnímu.
Sukně se pak opět k živůtku připíná. Svrchní sukně se mohla v dolní části připevňovat k pasu a různě řasit a aranžovat. Sukně zůstává rozšířená a je podepřena už pouze spodničkami. I sukně, podobně jako plášť u muže, se různě aranžuje a řasí. Často se využívá průhledů spodní a svrchní sukně. Sukně sahají až k zemi a zcela zakrývají obuv.
Používal se jak damašek, hedvábí či samet. Svrchní šaty se často šily tmavé a spodní živůtek pak ze světlejšího materiálu.
Rukávy živůtku se postupně zkracují, zdobí manžetami a člení se rozparky.
Okruží bylo postupně nahrazeno přeloženým límcem s krajkou.
Jako výplň hlubokých výstřihů sloužily náprsenky s našitými límci, které byly upnuté ke krku nebo rozevřené do tvaru Vé. Objevují se i krajkové lemy, které byly pouze přišpendleny. Výstřih se také kryl různými šátky.
Plášť
Ženský plášt je podobný mužskému. Je bezrukávový a poměrně dost nošený na českém území. Střih byl jednoduchý a byla občas opatřena kapucovitým útvarem, který byl na hlavě ženy přidržován nad čelem malým kotoučem s trčícím držadlem.
Obuv má hranatou špičku, zvýšený podpatek a je vyráběna převážně z měkké kůže. Boty jsou zdobeny stuhami či rosetami.
Účes v tomto období není zvlášť efektní. Nosí se nakadeřené a nepříliš dlouhé vlasy, často volně splývající na spáncích nebo zastřižené a sčesané hluboko do čela a vzadu hladce stažené do uzlu.
Výjimečně je v tomto období velmi oblíbená tmavá barva vlasů.
Toto období jinak není příznivé pro dámské klobouky. Je tedy běžné, že se dámy objevují na veřejnosti bez pokrývky hlavy. Ovšem v měšťanských kruzích je u dámy běžný čepec.
Pleť je nadále udržována co nejsvětlejší.
U šperků převažují perly a to jak náhrdelníky, tak náušnice. V oblibě jsou také drahé kameny.
Nejvíce se oděv liší ve Španělsku. Dámy se tam později zbavují okruží a odvažují se větším dekoltem. Zejména u dvora se stále drží přísné pravidla, používají se těžké tkaniny. Zde se také objevují v polovině 17.století mohutná krinolína rozšířená do stran, která se objeví posléze až ke konci 18.století ve Francii.
V Čechách se spíše nosila móda Holandská a regentská, takže byla spíš tmavá a střídmá.
.