Osobnosti současné, učitelé

Česká Republika

 

Zahraničí

Biedermann David Bódenan Bérengére (FR)
Dofek František Denieau Francois (FR)
Drahokoupil Jan Massin Béatrice (FR)
Kazárová Helena Modigh Karin (SWE)
Klementová (Doležalová) Kateřina Yepes Ana (ES, FR)
Miltnerová Andrea GB/CZ) Brocza Pia (DE)
Pokorná Jitka Dorothée Wortelboer
Slačálková Hana Agnel Romana (PL)
Tillmanová Hana Ludovica Mosca (ES)
 

 Více zahraničních vyučujících naleznete zde

http://baroquedance.info/links/people.html

.

   

David Biedermann

Během svého více než desetiletého pohybu světem českého historického tance prošel mnoha skupinami a sdruženími zabývajícími se historickým tancem. Postupem času se specializoval na barokní tance zapsané mezi lety 1700 – 1750 ve Feuilletově notaci. Zúčastnil se mnoha dílen a seminářů pod vedením zahraničních odborníků na barokní tanec (B. Massin, A. Yepes, F. Denieau, B. Bodénan). Věnuje se výzkumné osvětové a interpretační práci na poli starého tance a vede kurzy barokního tance v Praze. Kromě starých tanců se zabývá rovněž moderním tancem, analýzou pohybu, kontaktní improvizací a klasickým baletem.

David-biedermann

Denieau Françoise

Vystudovala klasický balet na taneční škole při pařížské Opéra National, u které následně získala první angažmá. Současně navštěvovala kurzy, které vedly Lilian Arlen a Nyota Inyoka. Ve své další taneční kariéře se soustředila na současný tanec. V roce 1972 opustila pařížskou Operu a společně s Jacquesem Garnierem a Brigitte Lefevre založili Théâtre du Silence. Podílela se také na vystoupeních souborů Dominiquea Bagoueta a Quentina Rouillera, jejími tanečními partnery byli Joseph Russillo, Félix Blaska a Peter Goss.

Zajímá se také o neklasické taneční techniky. Indická tanečnice Malavika Sarukkai ji přivedla k indickému tanci Bharatanatyam, který Françoise Denieau následně studovala v Indii. U francouzské specialistky na barokní tanec Francine Lancelot rozšířila svůj záběr také na historický tanec. Roku 1987 se stala členkou souboru Ris et Danceries, kde se věnovala taneční a pedagogické práci; zároveň byla asistentkou choreografky Francine Lancelot. V letech 2002-04 jí Francine Lancelot svěřila choreografii Bachovy Suity II v pařížské Opéra National – Garnier. Od roku 1993 působí též v Centru barokní hudby ve Versailles (Centre de Musique Baroque de Versailles) pod uměleckým vedením Oliviera Schneebeliho jako pedagožka a choreografka.

Její vlastní choreografická práce zahrnuje Lullyho Triumf lásky (Le Triomphe de l’Amour) pro Opéra royal du château de Versailles, operu Daniela Souliera Vdova a cvrček (La veuve et le Grillon) pro pařížský soubor La Péniche Opéra, operu Croesus Reinharda Keisera pro Staatsoper Berlin (dirigent: René Jacobs) a Landiho operu Sant'Alessio ve spolupráci s režisérem Benjaminem Lazarem a dirigentem Williamem Christiem pro soubor Les Arts Florissants.

V ČR připravila Händelovu operu Rinaldo pro Národní divadlo v Praze, která byla uvedena v koprodukci operních divadel v Rennes, Caen a Luxembourg, a Lullyho operu Amadis pod taktovkou Oliviera Schneebeliho.

 
 

Dofek František

Absolvent Pedagogické fakulty MU v Brně (čeština-dějepis) a JAMU Brno (obor taneční pedagogika). V letech 1971 – 1994 člen baletu ND Brno, nyní pedagog Taneční konzervatoře Brno (klasický tanec, historický tanec) a odborný asistent HF JAMU – Katedra zpěvu a operní režie (pohybová výchova, choreografie).

Historický, převážně barokní tanec studoval u domácích i zahraničních odborníků, např. u doc. Heleny Kazárové (CZ), Marca Leclerqa (F), Dorothée Wortelboer (NL), Philippy Waite (GB), Béatrice Massin (F), Cecilie Gracio Moury (F), Anne-Marie Gardette (F), Bruny Gondoni (I) , Françoise Denieau (F) a Bérengère Bodenan (F).

Je absolventem zahraničních stáží barokního tance Consort de Danse Baroque v Cardiffu (2006) a Académie de Sablé ve Francii (2008). Choreograficky se podílel na barokní části představení baletu ND Brno „Tanec od Ludvíka XIV. po break dance“ (2008).

 

Klementová (Doležalová) Kateřina

 

Od dětství se věnuje výrazovému tanci, od roku 2000 pak intenzivně tanci historickému, je členkou souboru Chorea Historica (um. vedoucí E. Kröschlová). Starému tanci věnuje i svou vědeckou činnost na Univerzitě Karlově, je absolventkou domácích i zahraničních kurzů pod vedením Barbary Sparti, Lievena Baerta, Glorie Giordano, Françoise Denieau, Bruny Gondoni aj.

Taneční pedagožka na ZUŠ, zakladatelka české sekce italské společnosti pro starý tanec La Societả di Danza. Od r. 2007 lektorka Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích.

 

Dolezalova

 

Drahokoupil Jan

Starému tanci se věnuje již delší dobu a to jak na poli teoretickém tak praktickém. V popředí jeho zájmu stojí období baroka a renesance a to nejenom z pohledu tance ale i šermu. Barokní tanec studoval u: B. Massin, A. Yepes, F. Denieau, B. Bodénan, M. Leclerq, H. Kazárové a H. Slačálkové. Nabyté vědomosti rád konfrontuje se starými tanečními spisy. Poslední tři roky se zaměřuje také na analýzu pohybu a hledá odpovědi na pohybové otázky i v současném tanci. 

 
 

Kazárová Helena

je profesorkou na katedře tance HAMU, přednáší dějiny tance a baletu, taneční teorii a estetiku a vede specializované semináře. Jako badatelka publikovala řadu odborných článků s tématikou barokní taneční kultury a zúčastnila se řady domácích a zahraničních vědeckých konferencí. V roce 2004 obhájila doktorskou práci Vývoj jevištního tance v barokní střední Evropě, v roce 2005 jí nakladatelství AMU vydalo knihu Barokní taneční formy (www.amu.cz). Kromě teoretického výzkumu se věnuje též praxi na poli tanečního umění. Dobrým předpokladem k tomu je její předešlé působení jako profesionální tanečnice a pedagoga historických tanců. Založila soubor Hartig, který se věnuje interpretaci barokních tanců, od roku 1995 vede letní kurzy tanců 17. a 18. století a pedagogicky působí v oboru historického tance na tanečních školách a specializovaných seminářích ( FTVS UK, Společnost tanečních pedagogů, Pedagogické centrum apod.). Stala se asistentkou francouzského choreografa Marca Leclercqa na dvou velkých projektech barokní opery (Castor et Pollux J. Ph. Rameaua, Stavovské divadlo 1999 a Sub olea pacis J.D. Zelenky, Vladislavský sál 2000). Jako specialistka na dobový pohybový projev je zvána i k činoherním inscenacím (Cyrano de Bergerac, Národní divadlo v Praze, 2002 a Škola pomluv, Stavovské divadlo, 2004). Pro operní pasticcio Praga nascente di Libussa e Primislao pracovala se zpěváky na barokní gestice a vytvořila samostatnou taneční scénu na suitu J.C.F. Fischera (Pražské jaro, Míčovna Pražského hradu 2004). Pro pořad souboru baletu Národního divadla v Praze Baletománie nastudovala podle Beauchamp-Feuilletovy notace Entrée d´Apollon na hudbu J.B. Lullyho a vytvořila Menuet na hudbu J.D. Zelenky (Stavovské divadlo, 2005). Vytvořila choreografie do oper J.J. Fuxe Giunone placata (dir.O. Macek), A. Caldary Ghirlanda di fiori (dir. O. Macek) a G. B. Bononciniho Astarto (dir. J. Kotouč). V roce 2006 byla pověřena choreografií pro historický film J. Jakubiska Bathory.

Více na http://www.hamu.cz/katedry/katedra-tance/pedagogove-1/helena-kazarova

 
 

MASSIN Béatrice

 

Poté, co vystupovala v několika současných skupinách, například se skupinou Susan Buirge, byla v roce 1983 angažována skupinou „Ris et Danceries“, kde po dobu deseti let vedla současně interpretaci a repertoárový průzkum. Byla asistentkou a spoluautorkou Francine Lancelot. V roce 1993 Béatrice Massin založila skupinu „Fetes Galantes“. Její choreografie nově a originálně využívají choreografický slovník tance 17. a 18. století. Skupina Fetes Galantes uvádí také pedagogické programy s rekonstrukcemi her z barokního repertoáru (v amfiteátru Opery Bastille, v Cité de la Musique de La Villette, v CND, v Opéra Bastille). V roce 1999 ji požádal Gérard Corbiau, aby vytvořila a realizovala choreografie v jeho filmu „Le roi danse“ (Král tančí). Posledním velkým úspěchem skupiny a B. Massin je představení „Que ma joie demeure / Nechť mé potěšení trvá“, která má za sebou turnée ve Francii, Belgii, Itálii, Kambodži, Sýrii, Thajsku, Indonésii, Jižní Koreji, Egyptě, Libanonu…

 Beatrice
 

Miltnerová Andrea 

Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze, se už řadu let koncentruje na barokní tanec a jeho kreativní fúzi s dalšími tanečními technikami, především současným tancem. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Tančila i v několika muzikálových produkcích. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců.

Spolupracuje se soubory staré hudby Collegium Marianum a Collegium 1704. Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v barokním divadle v Českém Krumlově, na festivalech ve Slovinsku a Maďarsku. Momentálně úzce spolupracuje s francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkuje po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku a ve Švýcarsku (Lausanne).
V její vlastní tvorbě však dominují projekty, v nichž je baroko funkčně i významově propojeno se současným uměním – např. The Baroque Body Revealed (2008) nebo Vertikální horizontála (2011) – obě performance byly uvedeny v Českém muzeu hudby. Její současný taneční, sólový projekt Fractured(2011), byl velice úspěšně uveden v Polsku a na euro-scene Leipzig. Andrea Miltner spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců, např. s Janem Komárkem, Howardem Lotkerem, Marii Kinsky a dalšími. Úzce také spolupracovala s francouzskou choreografkou Francoise Denieau.
Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z analýzy pohybu a etnochoreologického výzkumu, např. Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála.

 

 

 Andrea_miltner
 

Pokorná Jitka

 

Všeobecně se historickému tanci věnuje od roku 1999, přičemž začínala ve skupině historického tance Regii Caroli Regis. Barokní tanec se dostal do popřejí jejího zájmu v roce 2000 a to zejména díky setkání s Beatrice Massin (Fr), jejíž seminářů a workshopů se zúčastňuje pravidelně dodnes nejen v ČR, ale i v zahraničí. Tato spolupráce vyústila v roce 2015 představením, vytvořeného právě Beatrice k příležitosti otevření barokní expozice zámku ve Žďáru nad Sázavou, ve kterém Jitka tančila společně s dalšími 9 předními tanečníky. Zároveň v roce 2015 pod jejím vedením pracovala na nejdelší dochované, sólové choreografii, Chacon de Phaeton z roku 1704, v rámci coachingu choreografů, pořádaném taneční organizací SE.S.TA. V rámci této organizace se v roce 2004 také seznámila s moderní technikou tance (S.Ambert, M. Kinsky), ale zejména s analýzou pohybu (J.Ch. Paré), která ji zajímá dodnes.Mimo jiné prošla řadou dalších kurzů a seminářů zaměřených na barokní tanec pod vedením např. W. Piollet (Fr), F. Denieu (Fr), M. Leclerq (Fr), L. Mosca (Sp), G. Jablonka (Fr), Heleny Kazárové (CZ) aj.Také se věnuje argentinskému tanci a to od roku 2005, se kterým vystupovala ve Vinohradském divadle v rámci představení Tango sólo.Zájem o tanec, zejména barokní vyústil v (spolu)založení taneční skupiny En Garde!, kde je kladen důraz nejen na zachování dobového obrazu, ale zároveň snaha o propojení původní techniky s vnímáním současného diváka.Zaměřuje se také na výuku, a to nejen pro začátečníky a širokou, nepoučenou veřejnost, kde se snaží své poznatky o „barokním pohybu“ uvádět v praxi.

.

 
 

Slačálková Hana

Vystudovala obor taneční věda na Hudební akademii múzických umění v Praze.

Věnuje se tanci výrazovému, modernímu, ale především historickému. Baroknímu tanci a barokní taneční estetice se profesionálně věnuje od roku 1998.

Jako tanečnice spolupracovala s mnoha významnými choreografy při rekonstrukcích barokních oper i znovuobnovení dalších významných děl z období 16.–18. století (např. spolupráce s Helenou Kazárovou, Dorothée Wortelboer, Marcem Leclercqem, Sigrid T´Hooft aj.). Se svým tanečním partnerem Tomášem Kubínem vystupují převážně s rekonstrukcemi barokních tanců již řadu let v rámci festivalů Opera barocca a Carnevale Praha aj. 

Sama také vytváří vlastní taneční vstupy či suity do převážně barokních oper a sestavuje barokní choreografie (např. J. H. Schmelzer – Herkules und Onfale, G. Bononcini – La Nemica d´Amore, A. Caldara – Scipione Affricano il Maggiore) či choreografie do filmu (Jindřich IV., Borgia).

Už od studentských let působí jako taneční pedagožka v Centru volného času, kde se věnuje dětem od 3 let až po dospělé. Zde vede celoroční kurzy barokního tance.

 Každoročně rovněž vede speciální krátkodobé semináře zaměřené na renesanční a barokní tanec v Praze i po celé republice.

 Hanaslacalkova

Tillmanová Hana

Historickému tanci se věnuje od roku 1997. Vystupoval na koncertních představeních, městských slavnostech, historických akcích i festivalech např. Letní slavnosti staré hudby v Praze, Smetanova Litomyšl, Mezinárodní festival dvorských tanců v Krakově, Festival staré hudby a Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově, Giostra Cavaleresca v Sulmoně, a další. Jako tanečnice spolupracovala a vystupovala se soubory Alla Danza, La Fiamma, Fioretto, Chorea Historica, Regii Caroli Regis, Saltatio Vitae, Šlojíř a Villanella.

V současné době spolupracuje především s libereckým souborem Villanella a pražským souborem Alla Danza. Tanečním partnerem je Radek Baňkowski.
Zhruba od roku 2002 se věnuje badatelské činnosti a výuce dobových tanců.
Ve sféře bádání se zabývá především původními italskými prameny rané a pozdní renesance.

Ve výuce se zaměřuje na hlavně na období rané a pozdní renesance, skupinové formy barokních tanců a skupinové formy evropských lidových tanců - formou seminářů pro veřejnost a specializovaných seminářů na objednávku pro skupiny historického tance a šermu a zájmová sdružení.
A protože historický tanec si žádá i důkladné znalosti dobové hudby, zabývá se jí teoreticky i prakticky: studuje hru na housle u Víta Nermuta, vokální tvorbě se věnuje jako členka souboru Čeští madrigalisté a teorii v rámci studia hudební vědy na FF UK v Praze.

Více na osobních stránkách www.tillwoman.net

 

 

Ludovica Mosca

Všestranně talentovaná umělkyně světového renomé. Je renesanční osobností: tanečnicí barokního tance a hráčkou na kastaněty, klavíristkou, malířkou a profesorkou na Escuela Luthier – Música y Danza v Barceloně. Koncertně vystupuje po celém světě v nejrůznějších seskupeních a je též zvána jako vyučující na mistrovských kurzech. Neustále se zajímá o nově vznikající projekty, při kterých se snaží přiblížit publiku dnes již zapomenuté, jež bývalo dříve běžné. Jejím zájmem je se podělit o své znalosti v oboru historicky poučené interpretace a tehdejší dobové praxe.
www.ludovicamosca.com

 Ludovica