Barokní tanec můžeme rozdělit na Country dance / contredance(se), který se tančil zejména v Anglii a byl spíše určen pro střední vrstvu a La bella danse z Francie určený pro vyšší společnost (1661 – Královská akademie tance).
Contradance
Kontratance se objevují v první polovině 17. století. Vyznačují se určitou veselostí a sloužily zejména pro zábavu a "zatancování si".
Kontratance vytvářejí prostorové obrazce a podle uspořádání je můžeme rozlišit na kruhové (Rounds), čtvercové (Squares) a řadové (Longways).
Kruhové uspořádání bylo určeno převážně pro jakýkoliv počet párů a tanečníků. U čtvercového byl tanec určen nejčastěji pro 4 páry, někdy až pro 8 párů a Řadové tance pak byly určeny pro 6 nebo 8 tanečníků ve dvou řádách naproti sobě. Velmi často se ale objevuje typ tance pro libovolý počet tanečníků.
A jak píše Hanka Tillmanová: "Osobitá a promyšlená choreografie těchto příjemných tanců umožňuje, že si zatančí doslova každý s každým; nebylo tedy pro tanečníka obtížné proniknout při tanci k dámě svého srdce - ať už ji původně vyzval k tanci kdokoli..."
A postupně kontratance pronikly z Anglie i na další území, kde si získaly značnou oblibu, dále se rozvíjely a inspirovaly taneční mistry (např. Feuillet), kteří je obohatili o další a složitější kroky a figury.
- chůze, (Feuillet – Pas de Boureé)
- pro více párů v řadě (více párů v kruhu, či pro čtveřici či jiný počet)
- tanec vytváří prostorové obrazce
- pár postupuje v řadě dolů
La bella dansa
Jedná se o francouzský tanečního styl, který dbal na přesnou techniku provádění a další zdokonalování tanečních pohybů. Francouzské tance 17. a 18. století jsou proto velmi náročné a lze je zvládnout pouze po důkladné technické průpravě - což bylo i záměrem tehdejšího tanečního pojetí dvorských a společenských tanců.
- vznik na dvoře Ludvíka XIV (1661-1715)
- poměrně ucelený systém
- používání rukou
- princip opozice
- vznos
- symetrie
- použití spirály v těle
Dále pak můžeme barokní tanec sledovat v konkrétních územích, kde se lišil detaily, prvky, charakteristikou. Jako např. barokní tanec v Anglii, Francii, Španělsku a Itálii.
Tak jako v předchozích obdobích (zejména v renesanci) byl tanec výraznější u pánů. V barokním tanci je to pak zřetelné zejména v tanci na jevišti (divadelní tanci), kde jsou pro pány choreografie velmi složité. Dá se říci, že i přes to, že byly známy slavné tanečnice, je barokní tanec určen především pro pány.
Je nutné vyvrátit doměnku, že barokní tanec je "zženštilý", což bohužel mnohé taneční soubory veřejnosti představují.
Zde jsou ukázky barokního tance v pánském provedení.
Např. Entrée d´Apollon (pánské sólo pro krále slunce), z filmu Král tančí (tančí král a další čtyři páni) nebo Entrée des divinités infernales (tanec pro dva pány, Beatrice Massin).